Pokud v Česku do někoho omylem vrazíte na ulici, v lepším případě se dočkáte naštvaného pohledu, v horším případě slovního hodnocení vašich řidičských nebo chodeckých schopností. V Británii je to jiné. Když tam do někoho plnou vahou narazíte, dotyčný se okamžitě otočí a s upřímným výrazem řekne: „Oh, I'm so sorry!“ Tento fenomén permanentního omlouvání je jednou z nejbizarnějších kulturních charakteristik ostrovanů. Cynickým okem viděno, britské „Sorry“ už dávno ztratilo svůj původní význam a stalo se univerzálním komunikačním štítem, pasivně-agresivní zbraní a tikem, kterého se nelze zbavit.
Statistika národního šílenství
Podle různých průzkumů řekne průměrný Brit slovo „sorry“ zhruba osmkrát až dvanáctkrát za den. To znamená, že během jednoho života se omluví přibližně tristotisíckrát. Britové se omlouvají:
- Když prší (jako by za to mohl jejich dědeček).
- Když jim v restauraci přinesou studené jídlo („Sorry, ale tohle maso ještě bučí“).
- Když chtějí projít kolem vás v prázdné uličce supermarketu, kde je místo pro kamion.
- A především tehdy, když do nich vrazíte vy – omluví se za to, že vám stáli v cestě a narušili vaši trajektorii.
„Sorry“ jako projev pasivní agrese
Nenechte se zmást. Britská zdvořilost není vždy upřímná. Slovo „sorry“ má v britské angličtině asi padesát různých odstínů významu a většina z nich má k reálné lítosti hodně daleko. Když Brit řekne „Sorry?“, s tázavou intonací, ve skutečnosti tím myslí: „Slyšel jsem tě velmi dobře, ale to, co jsi právě řekl, je naprosto neuvěřitelná hloupost, tak ti dávám šanci to vzít zpátky.“
Pokud do vás někdo v metru narazí loktem a procedí mezi zuby rychlé „sorry“, neznamená to „omlouvám se za neopatrnost“. Znamená to: „Překážíš mi, ty idiote, uhni, ale můj sociální kontrakt mi nedovoluje ti to říct nahlas.“ Je to lingvistický ekvivalent troubení v autě, akorát zabalený do sametového obalu.
Sociální lepidlo a strach z konfliktu
Proč to tedy dělají? Protože Britové mají panický strach z otevřeného konfliktu. Raději se tisíckrát omluví za věc, kterou neudělali, než aby riskovali, že by museli s někým zvýšit hlas nebo – nedej bože – zažít trapné ticho. Omluva je v Británii univerzální mazadlo společenských vztahů. Když se omluví obě strany (i ta, která byla jednoznačně obětí), status quo je zachován, vesmír je v rovnováze a všichni mohou dál předstírat, že se nic nestalo.
Cynické shrnutí na závěr
Britské „Sorry“ je jako vzduch – je všude, nikdo nad ním nepřemýšlí, ale bez něj by britská společnost zkolabovala do pěti minut. Pokud se chystáte do Británie, trénujte tohle slovo ráno před zrcadlem. Používejte ho jako interpunkci. Říkejte ho, když platíte, když nastupujete do autobusu, a hlavně tehdy, když vám někdo přejede nohu nákupním vozíkem. Budete vypadat jako rodilý mluvčí a ušetříte si pohledy plné tiché, zdvořilé nenávisti.
