Pokud máte pocit, že moderní Londýn je občas špinavý a plný smogu, pak byste potřebovali stroj času a jednosměrnou letenku do 19. století. Viktoriánská éra je v učebnicích dějepisu často vykreslována jako doba pokroku, průmyslové revoluce a gentlemanských mravů. Skutečnost se však mnohem více blížila postapokalyptickému filmu, kde hlavním nepřítelem lidstva nebyli roboti, ale lidské exkrementy a absolutní absence toho, čemu dnes říkáme čistota.
Temže jako hlavní stoka a „Velký zápach“
V polovině 19. století žily v Londýně přes dva miliony lidí, ale kanalizační systém v podstatě neexistoval. Všechno, co lidé vyprodukovali, končilo v žumpách pod domy, které často přetékaly do sklepů. Ti „šťastnější“ měli odpad svedený přímo do řeky Temže.
- Z Temže se stala hustá, hnědá a bublající tekutina, která sloužila jako zdroj pitné vody i jako veřejný záchod současně.
- Vše vyvrcholilo v létě roku 1858, kdy udeřila vlna veder a město zasáhl takzvaný Velký zápach (The Great Stink).
- Smrad z řeky byl tak neúnosný, že poslanci v budově parlamentu museli napouštět závěsy chlorovým vápnem, a nakonec raději schválili zákon o stavbě moderní kanalizace, jen aby mohli jít domů.
Profese, které byste v životopise nechtěli
Nedostatek hygienické infrastruktury dal vzniknout bizarnímu trhu práce. Londýnské ulice doslova živily tisíce lidí, kteří se brodili odpadem, aby našli cokoli, co se dá prodat:
- Tosshers (Hledači v kanalizaci): Lidé, kteří ilegálně lezli do starých podzemních stok a s lucernou v ruce hledali ztracené mince, lžičky nebo kousky kovu. Často bojovali s obřími krysami a jedovatými plyny.
- Mudlarks (Blátiví skřivani): Většinou chudé děti, které při odlivu prohledávaly bahnité břehy Temže a sbíraly kousky uhlí, provazy nebo staré železo, aby měly na kousek chleba.
- Nightmen (Noční muži): Živnostníci, kteří za tmy ručně vyjížděli přeplněné domácí žumpy a exkrementy pak prodávali farmářům za městem jako hnojivo.
Arsen tapety a olověný pudr: Smrtící móda
Paranoia z nečistot zvenčí vedla viktoriánskou smetánku k ještě bizarnějším rozhodnutím uvnitř domovů. Tehdejším hitem byla sytě zelená barva (Pařížská zeleň), kterou se barvily tapety, šaty i dětské hračky. Drobným detailem bylo, že tato barva obsahovala obrovské množství arsenu. Když stěny ve vlhkém londýnském počasí zplesnivěly, arsen se začal uvolňovat do vzduchu a lidé pomalu umírali ve svých vlastních ložnicích, zatímco si pochvalovali, jak moderně bydlí.
Cynické shrnutí na závěr
Viktoriánská hygiena je dokonalým důkazem toho, že lidstvo dokáže přežít téměř cokoli. Byla to doba, kdy se lékaři hádali, jestli se cholera šíří zápachem (teorie miasmatu), nebo jestli by si možná měli před operací umýt ruce. Pokud si stěžujete na dnešní čistotu, vzpomeňte si na Londýňany z roku 1850, pro které byla čistá sklenice vody větší vzácností než funkční parní stroj. Příště, až půjdete kolem Temže, jí raději vzdejte úctu – přežila věci, ze kterých by modernímu hygienikovi zbělely vlasy.
