Sněmovna lordů: Klub důchodců s modrou krví, kde se v přímém přenosu spí za státní peníze

Sněmovna lordů: Klub důchodců s modrou krví, kde se v přímém přenosu spí za státní peníze

Ivan Stloukal

Britský parlamentní systém bývá často dáván za vzor západní demokracie. Když se ale podíváte blíž na jeho horní komoru – Sněmovnu lordů (House of Lords) –, zjistíte, že má mnohem blíž k surrealistickému historickému divadlu, luxusnímu domovu důchodců a elitářskému klubu, kde se míchá modrá krev s politickou protekcí. Zatímco dolní komora (Sněmovna obcí) musí podstupovat drsný bič voleb a zodpovídat se naštvaným občanům, v horní komoře sedí lidé, kteří se tam buď dobře narodili, nebo jim křeslo do konce života dohodil kamarád premiér.

Největší parlament mimo Čínu: Dav nevolených starců

Cynickým faktem číslo jedna je samotná velikost tohoto orgánu. Sněmovna lordů má kolem 800 aktivních členů. To z ní dělá druhou největší legislativní komoru na planetě – hned po Všečínském shromáždění lidových zástupců. Na rozdíl od Číny se zde ale místo komunistických dekretů řeší spíše to, jestli je čaj v parlamentní jídelně dostatečně teplý a zda erbovní roucha z hermelínu nepožrali moli.

Průměrný věk britského lorda se stabilně pohybuje kolem 70 let, přičemž výjimkou nejsou ani vitální devadesátníci. Když pak zapnete televizní přenos z jednání, naskytne se vám fascinující pohled na řady historických červených kožených lavic, na kterých polovina přítomných šlechticů a doživotních peerů tvrdě spí. Oficiální britská obhajoba zní, že lordi pouze „hluboce meditují se zavřenýma očima“, aby lépe nasáli moudrost projednávaných zákonů.

Jak se stát lordem: Geny, církev a „kámoš-kratismus“

Aby se běžný člověk dostal do české nebo americké legislativy, potřebuje kampaň, hlasy a politický program. V House of Lords nic takového nepotřebujete. Stačí splnit jedno ze tří bizarních kritérií:

  • Dědiční peerové (Hereditary Peers): Přibližně 90 míst je stále striktně vyhrazeno pro lidi, jejichž pra-pra-dědeček kdysi pomohl nějakému králi vyhrát bitvu nebo mu prostě jen půjčil peníze. Jejich jedinou kvalifikací pro schvalování zákonů 21. století jsou jejich geny.
  • Duchovní lordi (Lords Spiritual): 26 křesel automaticky drží arcibiskupové a biskupové Anglikánské církve. Británie je tak vedle Íránu jedinou zemí na světě, která má náboženské vůdce automaticky dosazené přímo v parlamentu.
  • Doživotní peerové (Life Peers): Největší skupina. Jde o lidi, které jmenuje král na doporučení premiéra. Oficiálně by to měli být experti, neoficiálně jde o čistý politický korupční systém. Když premiér odchází z funkce (nebo potřebuje uvolnit místo v dolní komoře), rozdá svým sponzorům, kamarádům a loajálním patolízalům doživotní šlechtické tituly a doživotní rentu v parlamentu.

300 liber za to, že se ukážete (a zase odejdete)

Lordi sice nepobírají klasický fixní plat jako běžní poslanci, ale britský smysl pro finanční kreativitu nezklamal. Členové Sněmovny lordů mají nárok na nezdaněný denní příspěvek za docházku, který činí zhruba 300 až 350 liber (cca 9 000–10 500 Kč) za jediný den.

Britská média pravidelně odhalují skandály, kdy starý lord vystoupí z limuzíny, vejde do budovy parlamentu, podepíše se do prezenční listiny (čímž mu naskočí nárok na denní taxu), dá si v parlamentním baru dotovanou skleničku šampaňského a po deseti minutách odjede domů. Schvalování zákonů počká, peníze daňových poplatníků nikoliv.

Cynické shrnutí na závěr

Sněmovna lordů je naprosto nefunkční, drahý anachronismus, který drží britskou politiku v zajetí středověku. Každá politická strana už padesát let slibuje její kompletní reformu nebo zrušení, ale jakmile se daná strana dostane k moci, zjistí, že mít možnost poslat své nepohodlné členy a bohaté sponzory do „královského starobince“ je vlastně strašně pohodlné. House of Lords tak bude fungovat dál. Dokud budou červené kožené lavice pohodlné a hermelínové pláště hřejivé, britská elita může nerušeně spát s vědomím, že jejich privilegia jsou věčná.