Pokud existuje jedno jídlo, které definuje Británii víc než královský čaj o páté, je to Fish and Chips. Zapomeňte na michelinské hvězdy a jemnou gastronomii. Tady mluvíme o kusu bílé ryby v těstíčku, hromadě hranolek a octu. Hodně octu. Je to jídlo, které vyhrálo válku, nakrmilo generace a zanechá na vašich prstech mastnotu, kterou nesmyjete ani do příštích Vánoc.
Historie: Svatba z rozumu
Ryba a hranolky se v Británii potkaly kolem roku 1860. Do té doby se prodávaly odděleně, ale pak někoho (pravděpodobně v Londýně nebo v Lancashire) napadlo je spojit. Výsledek byl tak populární, že se Fish and Chips stalo jedním z mála jídel, které během obou světových válek nepodléhalo přídělovému systému. Vláda se totiž bála, že kdyby lidem vzala jejich smaženou rybu, vypukla by revoluce.
Anatomie dokonalého „Chippy“
Když vejdete do „Chippy“ (tradiční prodejna), musíte znát terminologii:
- The Fish: Většinou Treska (Cod) nebo Treska skvrnitá (Haddock). Haddock je pro fajnšmekry, Cod je klasika pro masy.
- The Batter: Těstíčko musí být křupavé tak, že ho slyší sousedé, a nesmí z něj kapat olej (i když kape vždycky).
- The Chips: Zapomeňte na tenké hranolky z fastfoodů. Tohle jsou pořádné kusy brambor, měkké uvnitř a lehce osmažené zvenku.
- The Vinegar: V Británii se hranolky nesolí jen tak. Polijí se sladovým octem (Malt Vinegar), dokud se z nich nekouří a pachy vám nevyčistí dutiny.
Přílohy pro odvážné
Aby byl zážitek kompletní, musíte si objednat Mushy Peas. Je to hrášek rozvařený na jasně zelenou kaši, která vypadá jako něco z filmu o Shrekovi, ale chutná to... no, jako hrášek s máslem. A pokud chcete být opravdu britští, nezapomeňte na Scraps – kousky osmaženého těstíčka, které zbyly ve fritéze a barman vám je zdarma nasype na vrch.
Cynické shrnutí na závěr
Fish and Chips je jídlo, které nejlépe chutná venku, u moře, za větrného počasí a ideálně z papíru (tradičně z novin, což už dnes hygienici zakázali, ale nostalgie zůstává). Je to mastné, nezdravé a pravděpodobně to zkracuje život o pět minut na každé sousto, ale je to jediná věc, která dokáže spojit britského dělníka s lordem v parlamentu. Přece jen, v mastnotě jsme si všichni rovni. Zdravím všechny Bratry v tuku!
