Pokud byste hledali nejúspěšnější fiktivní postavu v dějinách, která dokonale smazala hranici mezi realitou a literární fikcí, nebyl by to nikdo z komiksového světa Marvelu, ale hubený chlapík s dýmkou, loveckou čepicí a slabostí pro kokain – Sherlock Holmes. Slavný detektiv, kterého sir Arthur Conan Doyle stvořil už v roce 1887, je sice prokazatelně plodem spisovatelovy fantazie, ale miliony lidí po celém světě to odmítají vzít na vědomí. Výsledkem je, že na adresu Baker Street 221B v Londýně dodnes přicházejí tisíce dopisů, ve kterých zoufalí lidé žádají fiktivního detektiva o vyřešení skutečných zločinů.
Adresa, která neexistovala (ale pak musela)
Když Doyle psal své příběhy, adresa Baker Street 221B v Londýně reálně vůbec neexistovala. Ulice tehdy končila mnohem nižšími čísly. Spisovatel si ji vybral záměrně, aby nikoho neobtěžoval. Jenže Londýn se rozrůstal a ve 30. letech 20. století byla ulice prodloužena.
Blok budov, kde mělo slavné číslo stát, připadl velké stavební spořitelně Abbey National. A tehdy to začalo. Spořitelna byla okamžitě zaplavena pytli s poštou adresovanou panu Sherlocku Holmesovi. Místo toho, aby dopisy házeli do koše, manažeři firmy pochopili, že mají v rukou neuvěřitelný marketingový trhák.
Sekretářka pro fiktivního šéfa
Spořitelna Abbey National zašla tak daleko, že zřídila oficiální pozici: „Sekretářka Sherlocka Holmese“. Tento člověk na plný úvazek nedělal nic jiného, než že otevíral poštu pro detektiva a odpovídal na ni.
- Většina dopisů byla od dětí nebo fanoušků, ale překvapivě velké procento tvořily dopisy od dospělých lidí, kteří detektiva žádali o pomoc s pátráním po pohřešovaných příbuzných, vyřešením záhadných krádeží nebo odhalením nevěrných partnerů.
- Univerzální a velmi zdvořilá odpověď spořitelny zněla: „Pan Holmes v současné době bohužel nepodniká žádná nová vyšetřování, neboť odešel na odpočinek do Sussexu, kde se věnuje chovu včel.“
Válka o poštovní schránku
V roce 1990 se situace ještě více zkomplikovala, když na Baker Street vzniklo oficiální **Muzeum Sherlocka Holmese**. Muzeum logicky chtělo všechny dopisy dostávat samo. Nastala bizarní, dlouholetá právní bitva mezi obří finanční institucí a soukromým muzeem o to, komu vlastně patří pošta určená muži, který nikdy nežil.
Britská královská pošta (Royal Mail) byla v pasti, protože adresa muzea neodpovídala číslu 221B (muzeum fyzicky stálo mezi čísly 237 a 241). Spor muselo rozseknout až ministerstvo vnitra, které muzeu udělilo speciální výjimku a číslo 221B mu oficiálně přiřadilo. Když spořitelna Abbey National v roce 2002 své sídlo na Baker Street opustila, dopisy definitivně začaly proudit do rukou muzea, kde na ně zaměstnanci odpovídají dodnes.
Cynické shrnutí na závěr
Příběh dopisů na Baker Street 221B je fascinující ukázkou toho, jak moc lidé touží věřit pohádkám. Arthur Conan Doyle svého hrdinu upřímně nenáviděl, dokonce ho nechal shodit ze skalopádu, jen aby od něj měl klid (než ho fanoušci donutili ho oživit). Přesto lidé i o více než sto let později ignorují fakta a píší dopisy papírové postavě. Pro Londýn je to však dokonalý byznys – dokud budou lidé věřit, že v jednom domě na Baker Street žije geniální detektiv, muzeum bude prosperovat, suvenýry se budou prodávat a britský smysl pro absurdní tradice zůstane nedotčen.
