Britské parlamentní volby mají jedno specifikum, které jim může zbytek demokratického světa jen tiše závidět (nebo nad ním nevěřícně kroutit hlavou). V den vyhlašování výsledků musí ti nejvlivnější a nejmocnější politici země stát na pódiu, tvářit se smrtelně vážně a poslouchat verdikt lidu vedle lidí oblečených za Elvise, obřího plyšového tučňáka nebo intergalaktického vesmírného válečníka. Cynickým okem vzato: britská politika je čiré absurdní drama. A neexistuje lepší zosobnění tohoto chaosu než pomyslný i reálný střet dvou nejvýraznějších postav britského populismu a satiry: Nigela Farage a Counta Binface (Hraběte Popelnice).
Zatímco jeden slibuje návrat do zlatých časů impéria, druhý slibuje návrat teletextu. A britský volič má často velký problém rozeznat, čí volební program je vlastně realističtější.
Pán s pintou piva vs. Pán s popelnicí na hlavě
Na jedné straně ringu stojí Nigel Farage. Muž, který de facto sám protlačil brexit, obléká se jako venkovský aristokrat po mrtvici, neustále se fotí s pintou piva a cigaretou v ruce a pasuje se do role „hlasu obyčejného lidu“, i když pracoval jako komoditní makléř a jeho oblíbeným dopravním prostředkem je soukromý vrtulník. Je to mistr politického marketingu, který prodává nostalgii po Británii, jež nikdy tak docela neexistovala.
Na straně druhé stojí Count Binface. Satirický kandidát (za kterým stojí komik Jon Harvey), který o sobě tvrdí, že je 5965 let starý intergalaktický válečník z planety Sigma IX. Jeho poznávacím znamením je stříbrná kápě a skutečná, šedá plastová popelnice nasazená na hlavě. Pravidelně kandiduje proti těm nejvýše postaveným politikům (od Borise Johnsona přes Sadiqa Khana až po Rishiho Sunaka) a stal se národním maskotem politické frustrace.
Volební programy: Kdo z nich dává větší smysl?
Když si vedle sebe položíte sliby strany Reform UK (vedené Faragem) a manifest Counta Binface, hranice mezi šílenstvím a genialitou se začne velmi nebezpečně mlžit.
Co slibuje Nigel Farage:
- Okamžité zastavení všech lodí s migranty (aniž by vysvětlil jak).
- Zrušení ekologických cílů a daní.
- Návrat k tradičním britským hodnotám (což v překladu obvykle znamená zlevnění piva a možnost stěžovat si na Francouze).
Co slibuje Count Binface:
- Zastropování ceny croissantu na únosných £1.10.
- Zákonnou povinnost pro všechny bývalé premiéry vykonávat národní službu (ideálně sběr odpadků).
- Přejmenování London Bridge na Phoebe Waller-Bridge.
- Znovuzavedení Ceefaxu (britského prehistorického teletextu), protože „to byla nejlepší technologie, jakou kdy lidstvo mělo“.
- Přemístění ústředí britské vlády do obřího skákacího hradu, aby se v politice „konečně snížilo napětí“.
Paradoxem moderní Británie je, že pro značnou část ostrovanů je ekonomický plán Hraběte Popelnice s jeho fixními cenami pečiva lépe propočítaný a realističtější než sliby Nigela Farage.
Britský ventil pro naprosté zoufalství
Proč tyto postavy existují a proč dostávají tisíce hlasů? Ztělesňují totiž dvě odlišné reakce na totální frustraci z nefunkčního systému.
Nigel Farage sbírá hlasy těch, kteří jsou naštvaní, cítí se ignorováni a chtějí systém zbourat zvenčí s pomocí tvrdé, izolacionistické rétoriky. Count Binface je naproti tomu typicky britskou odpovědí na tu samou frustraci. Místo vzteku a nenávisti nabízí suchý, absurdní humor. Volit chlapa s popelnicí na hlavě je tím nejvybranějším zdviženým prostředníčkem zkostnatělému systému. Je to vzkaz elitám: "Jste tak nekompetentní a odtržení od reality, že radši hodím svůj demokratický hlas plastovému koši na odpadky než vám."
Tento kontrast navíc skvěle funguje vizuálně. Není nic ponižujícího víc, než když vážně se tvářící politik v drahém obleku prohraje volby nebo dokonce jen stojí na stejné úrovni jako člověk, přes jehož masku není vůbec rozumět, co říká.
Cynické shrnutí na závěr
Pokud by na Zemi skutečně přistáli mimozemšťané a sledovali britské volby, pravděpodobně by usoudili, že Count Binface je ten nejpříčetnější lídr, kterého Spojené království má. Souboj mezi nostalgií Nigela Farage a popelnicovým pragmatismem Counta Binface je esencí britské duše. Je to země, která dala světu parlamentní demokracii, ale zároveň si ponechala svaté právo udělat si z ní absolutní a nepřekonatelnou frašku. A pokud se cena croissantů v Londýně bude dál šplhat ke čtyřem librám, Binface to možná jednoho dne dotáhne až do Downing Street 10.
