Řízení v Británii není jen o tom, trefit se na levou stranu silnice a nezmatkovat na kruhovém objezdu. Je to především o velmi složitém systému neverbální komunikace. Pokud na vás britský řidič blikne dálkovými světly, neznamená to (jako ve zbytku světa), že máte vypadnout z cesty nebo že je za rohem policie. Znamená to přesný opak: „Prosím, poctěte mě svou přítomností a vjeďte mi do cesty, já milerád počkám.“
Agresivní zdvořilost dálkovými světly
V britském silničním zákoně se sice píše, že blikání světly má sloužit pouze jako varování, ale realita je jiná. Britové používají dálková světla jako světelný ekvivalent úklony.
- Jedno krátké bliknutí: „Pouštím tě, jeď.“
- Dvě bliknutí: „Opravdu tě pouštím, nenech se pobízet.“
- Blikání na chodce: „Přejděte silnici, i když nejste na přechodu, já se zatím budu kochat krajinou.“
Tato zdvořilost je tak silná, že pokud vás někdo pustí a vy nevyjádříte dostatečný vděk, je to považováno za osobní urážku, která může vést k tichému, ale velmi intenzivnímu britskému hněvu (čti: otrávené zvednutí obočí).
Rituál děkování (The Wave)
Když už vás někdo pustí, máte svatou povinnost poděkovat. Existují na to tři schválené metody:
- Zvednutá ruka: Klasické mávnutí dlaní směrem k čelnímu sklu. Musí to být jasné, aby to řidič viděl.
- Zvednutí ukazováčku: Pokud máte ruce na volantu a nechcete se příliš namáhat, stačí zvednout jeden nebo dva prsty. Je to minimalistické, stylové a velmi britské.
- Varovná světla (Hazard Lights): Pokud někomu děkujete poté, co jste se zařadili před něj, jednou nebo dvakrát bliknete výstražnými světly. Je to v podstatě světelné „Díky, kámo“.
Zmatek na křižovatce
Problém nastává, když se na křižovatce potkají dva extrémně zdvořilí Britové. Oba na sebe blikají, oba se usmívají a mávají rukama, čímž naznačují: „Ne, vy máte přednost!“ – „Ale kdepak, trvám na tom, abyste jeli první vy!“ Tento pat může trvat i několik minut, zatímco se za nimi tvoří fronta (kterou všichni trpělivě vystojí, protože, jak už víme, fronty jsou posvátné).
Cynické shrnutí na závěr
Britská zdvořilost na silnicích je fascinující, ale i nebezpečná. Je to neustálá hra na to, kdo bude hodnější. Pokud na vás tedy někdo blikne, nepanikařte, že vám upadl výfuk. Prostě jen potkali někoho, kdo má v DNA zakódovanou potřebu být za každou cenu slušný. Takže se usmějte, zvedněte prst a jeďte.
