Pokud v Británii vyjdete z hotelu, připravte se na to, že vaše identita přestane existovat. Nikdo vás neosloví jménem. Místo toho se stanete miláčkem, kachnou, mazlíčkem nebo kumpánem – a to všechno od lidí, kteří vás vidí poprvé v životě a pravděpodobně doufají, že i naposled. Britská regionální oslovení jsou lingvistickým minovým polem, kde se „láska“ rozdává na potkání a zvířecí jména jsou projevem nejvyšší úcty.
Jižní klasika: Všichni jsme „Mate“
V Londýně a na jihu je to jednoduché. Jste „Mate“. Prodavač v trafice, barman i náhodný kolemjdoucí, do kterého vrazíte, vás tak osloví. Nenechte se zmást – „Mate“ neznamená, že jste kamarádi. Je to univerzální označení pro „bytost, jejíž jméno mě nezajímá“. Vrcholem britské pasivní agrese je, když vám někdo řekne „Listen, mate...“ – v tu chvíli víte, že jste v průšvihu a „mate“ je to poslední, co pro dotyčného jste.
Střední Anglie: Den, kdy se stanete kachnou
Pokud se odvážíte do Midlands (Nottingham, Derby, Stoke-on-Trent), připravte se na ornitologický šok. Každý vám bude říkat „Duck“ (nebo „Me Duck“). Ne, nemáte zobák. Je to pravděpodobně zkomolenina staroanglického „ducas“, což byl titul pro vůdce, ale dnes to znamená, že vám padesátiletá servírka v bistru přinese čaj a řekne: „There you go, duck.“ Je to divné, je to opeřené a je to nesmírně britské.
Severní „Love“ a „Pet“: Láska za pultem
Čím dál jdete na sever, tím víc „lásky“ dostáváte. V Manchesteru nebo Leedsu vás pokladní osloví „Love“ nebo „Luv“ bez ohledu na pohlaví nebo věk. V Newcastlu se pak měníte v „Pet“ (mazlíčka).
- Varování: Pokud vám v Geordielandu (Newcastle) někdo řekne „Canny pet“, neznamená to, že vás chce adoptovat. Jen konstatoval, že jste fajn.
- Pro pokročilé: Pokud narazíte na oslovení „Hinny“ nebo „Chuck“, jste už hluboko v králičí noře regionálních dialektů, kde se pravděpodobně nedomluvíte ani s Google překladačem.
Západní Čechy vs. Britský západ: „My Lover“
Vrcholem všeho je West Country (Bristol, Cornwall). Tam na vás klidně vybafnou „Alright, me lover?“. Nelekejte se, nikdo po vás nechce romantickou schůzku. Je to jen místní způsob, jak říct „Ahoj, sousede“. Pro našince je to asi tak přirozené, jako kdyby vám revizor v tramvaji řekl „Lásko, ukaž lístek“.
Cynické shrnutí na závěr
Britská oslovení jsou dokonalým způsobem, jak si udržet lidi od těla a zároveň vypadat neuvěřitelně přátelsky. Je to maska, která zakrývá fakt, že v Británii je každý cizinec potenciálním narušitelem klidu. Takže až vám příště někdo v baru v Sheffieldu řekne „Flower“, prostě poděkujte a doufejte, že po vás nechce, abyste začali kvést. Je to jen britská hra na city, ve které city nehrají žádnou roli.
